sobota 30. srpna 2008
“Vy máte ale blbou zkratku. Pre. To je ňáká Pražská… Energetika, ne?”
© RNDr. Jan Turnovský, kdysi můj třídní, nyní jeden ze zástupců ředitele.
(Když se na úvodní schůzce začínajících kantorů někdo zeptal, za kým má s tím a tím zajít, pedagogická poradkyně pravila: “Za zástupcem,” a zvedla ke stropu ruku s ohnutou dlaní. Verbálně vyjádřeno: “za tím druhým, než prťavým”.)
Jsou na mne moc hodní.
No, skoro všichni.
Kupka se nezměnil, ba s povýšením některé jeho kvality zjevně dostaly šanci vyniknout.
Stačilo, aby vešel do kabinetu;
po chvilce pátrání jeho zrak utkvěl na mně, jak jsem si tak seděla u počítače,
a bylo mi jasné, co přijde.
“Opičko moje!”
(dramatická pauza)
“Jak si prosimtě představuješ, že… atd. atd.”
Důvod, proč se zdráhám nepokrytě přirovnat p. prof. k k nejmenované postavě z Harryho Pottera, jest, že Alan Rickman vyzařuje nepoměrně majestátnější charisma, jak postavou, tak hlasem.
Na druhou stranu bych se nerada dotkla našich homosexuálních spoluobčanů – určitá specifická výslovnost a barva hlasu zpravidla ztotožňovaná s příslušníky této menšiny v žádném případě neimplikuje nedostatky v oblasti sociální inteligence či zanedbané komplexy! I když v tomto konkrétním případě…
They’ve all been so nice to me.
Well, nearly all.
My former Math teacher didn’t change a little bit;
having been appointed a deputy headmaster definitely did not help his already most, err, agreeable nature.
As soon as he entered our staff room
and his searching eye (the Eye) focused on me sitting by the PC,
I knew I was in for trouble.
“My sweet little monkey!”
(beat)
“What do you think you’re doing? Etc. etc.“
*****
Ale jinak to šlo líp, než jsem se obávala. Tedy zatím.
Můj bývalý fyzikář se přišel osobně přesvědčit,
zda jsem dostala dobrý psací stůl.
Ujistila jsem ho, že ano.
Koneckonců jiný na mne nezbyl.
But otherwise it’s been easier that I’d expected. So far.
My former Physics teacher checked personally
if I’d been given a nice desk.
I did my best to assure him I had.
After all it was the only one vacant.
*****
Několik kantorů mi nabídlo tykání a obávám se, že to s nimi neskončí.
Proč z toho vlastně nemám radost?
Napadá mne, že se ještě jako klíště držím své podřízené pozice.
Propáníčka, co kdyby ode mě někdo čekal nějakou zodpovědnost.
Anebo, chraň Přírodo, znalecký odhad situace,
samostatná rozhodnutí,
učitelský výkon odpovídající mé kvalifikaci…
Naprosto ne! Vždyť mi není ani třicet!
(Vlastně ani sedmadvacet. No, ještě asi tak týden.)
Být hobit, nejsem ještě zletilá.
Nepropadám však panice, takové věci chtějí čas.
I was invited to use first names with some members of the staff
and I’m afraid there are more to come.
LINGUISTIC REMARK: In Czech the process of becoming friendly actually isn’t that much a matter of names. More importantly it includes using another pronoun, similar to the old-fashioned English thee. (With the difference that ty is perfectly natural among friends and peers.)
Moreover, with the singular pronoun you also have to use the singular form of the verb.
As a result it hits your ears (and indeed mouth) much more than if you just started calling someone Albus instead of Professor Dumbledore.
Why am I not happy about that?
Could be I don’t want to let go of my previous inferior position.
Dear me, what if they expected some responsibility or even, Nature forbid, educated guesses, unsupported decisions, in-class performance corresponding my qualification…
Nooo! I’m not thirty yet!
(Actually not even twenty seven. Um, for about a week or so.)
In the Shire I’d still be underage!
Needs time, I guess. Don’t panic.
*****
Ještě jedné věci, takové nálepečky pěkné, se musím zbavit.
“Koukněte,
vona je vopravdu jak ***,
jak tam sedí u toho stolečku…”
Psací stůl jsem totiž zdědila po jistém mladém angličtináři, který GJK opustil teď na konci školního roku.
Také se shodou okolností podílím na dosti ambiciózním grantovém projektu (ne, ještě na link Kuchařovina neklikejte), jenž vyžaduje trávit dost času u počítače, nejlépe online. A ten prťavý kafový stoleček je asi tak jediné místo, kde se dá v kabinetu připojit s noťasem na net.
No, a na čempak asi kolega donedávna taky dělal. A kde asi.
Navíc si zjevně nejvíc rozuměl s dvěma kantory, ke kterým i já vzhlížím už od dob svého kepleráckého prváctví.
(Kdyby si se mnou měl začít tykat i Kapoun, to by mne skolilo.)
A tak doufám, že všem hezky rychle dojde, že nejsem žádná náhrada za 'Žďá'!
*****
There is yet another thing… sortay… looming over me. Not for long, I hope.
“She really is like him, look,
the way she’s sitting with a notebook
at that small table that he always occupied.“
The thing is, the desk I shall be using was my friend’s who left in June after some seven years of teaching at GJK.
I am also working on a highly ambitious grant project (to be accessible via the link “Kuchařovina“ on the right; not yet!) which requires a large amount of time spent with a computer (on-line, if possible; and the wee coffee table in the corner is about the only place in the room one can connect one’s laptop to the internet). Guess what, so was he.
His two closest colleagues were the very same as I’ve been looking up to ever since I met them as a bashful first-year…
(If I were to tutoyer both of them, it’d kill me even now. One is more than enough.)
I hope, indeed I pray everybody realises pretty quickly there’s quite a difference between the two of us!
pátek 29. srpna 2008
Before I leave
...to Scotland, I should make up for at least some of the backlog.
(This is the 1st time I've used this word. I'll be happy if you alert me that it's not possible to use that way :-))
(When I come to think of it, is there any etymological connection between "backlog" and "b-log"?)
And the winner is...
A reunion with Radka Milenkovic,
an unbelievable - and above all unbelievably amiable - person
(half-Czech, half-Yugoslavian, born and living in London...).
No idea if it was brought about by the number of hours I hadn't slept the night before,
but there was a point when I wasn't sure
if there hadn't been a mistake in the space-time continuum
which would have taken me actually INSIDE a British sitcom.
Just couldn't make up my mind which one.
(All I remember is the laughter wasn't pre-recorded.)
http://picasaweb.google.com/onetrickpony.m/RadkaVPraze
Sorry, jsem moc líná psát to ještě jednou česky.
Nejdůležitější slovíčka jste stejně chytli, ne?
A obrázky mluví za vše.
(This is the 1st time I've used this word. I'll be happy if you alert me that it's not possible to use that way :-))
(When I come to think of it, is there any etymological connection between "backlog" and "b-log"?)
And the winner is...
A reunion with Radka Milenkovic,
an unbelievable - and above all unbelievably amiable - person
(half-Czech, half-Yugoslavian, born and living in London...).
No idea if it was brought about by the number of hours I hadn't slept the night before,
but there was a point when I wasn't sure
if there hadn't been a mistake in the space-time continuum
which would have taken me actually INSIDE a British sitcom.
Just couldn't make up my mind which one.
(All I remember is the laughter wasn't pre-recorded.)
http://picasaweb.google.com/onetrickpony.m/RadkaVPraze
Sorry, jsem moc líná psát to ještě jednou česky.
Nejdůležitější slovíčka jste stejně chytli, ne?
A obrázky mluví za vše.
středa 27. srpna 2008
Kde budu trávit většinu následujícího roku:
stůl kancel. KP 723
office desk reg.nr. 723
Kabinet CJ 1
Foreign Languages Teaching Staff Room 1
patro RNDr. Josefa Bukvice
Gymnázium Jana Keplera
neděle 24. srpna 2008
Kuk! Kuks 2008
Už mi to hrálo i líp.
Můžu to snad svádět na to, že obecenstvo bylo mrtvé.
Ale když si srovnám výkony
dosažené během několika předchozích
(a jak se ukázalo, i následujících) dní,
nebudu.
Aspoň, že člověk není na fotkách, když je sám fotí.
http://picasaweb.google.com/onetrickpony.m/Kuks2008
Znám lepší způsob, jak začít ráno,
než tím, že vám ujede jediná tramvaj,
kterou stíháte sraz se svým řidičem,
a to jen proto, že se spokojíte s vozidlem,
jež se dostaví podle jízdního řádu
a s dvěma shodnými číslicemi skvějícími se na ceduli.
Že to nebyly dvojky, mi došlo,
až když jedenáctka zahnula na opačnou stranu.
Ale co si má jeden počít,
dyž si večer předtím nechá brejle
(a spacák)
kdesi pod Blaníkem?
Není divu, že - připočteme-li k tomu
večer strávený čtením Pikniku u cesty bří Strugackých
- o čtvrt hodiny později vidí na kolemjedoucím busu
něco docela jiného než nápis "Skalka".
(Soutěž pro znalce a insidery - Co jsem to měla za vidinu?)
P.S. Příkladová "nepravá vedlejší věta vztažná":
Spacák jsem obdržela v neděli ráno na shromáždění,
abych jej v aule opět zapomněla.
This wasn't the best performance ever.
We might blame the apathy of the festival audience,
but having considered other achievents of mine
during the past (and alas, the following) days,
I don't think I will.
First, I left my sleeping bag and glasses at a camping area
(an apparent stronghold not only of communist architecture,
but also stone age manners),
then due to a silly mistake almost came late
to a meeting with a member of the troupe
who'd offered me a lift to the venue.
Then the perfomance itself, woeful in a word.
And this very morning I was handed both items
- only to leave the sleeping bag again
in the wee auditorium we use for our Sunday gatherings.
I felt so silly I had to ask my friend
to go and fetch it from our minister's hands...
And that's not even the start of the school year - yippiee!
Můžu to snad svádět na to, že obecenstvo bylo mrtvé.
Ale když si srovnám výkony
dosažené během několika předchozích
(a jak se ukázalo, i následujících) dní,
nebudu.
Aspoň, že člověk není na fotkách, když je sám fotí.
http://picasaweb.google.com/onetrickpony.m/Kuks2008
Znám lepší způsob, jak začít ráno,
než tím, že vám ujede jediná tramvaj,
kterou stíháte sraz se svým řidičem,
a to jen proto, že se spokojíte s vozidlem,
jež se dostaví podle jízdního řádu
a s dvěma shodnými číslicemi skvějícími se na ceduli.
Že to nebyly dvojky, mi došlo,
až když jedenáctka zahnula na opačnou stranu.
Ale co si má jeden počít,
dyž si večer předtím nechá brejle
(a spacák)
kdesi pod Blaníkem?
Není divu, že - připočteme-li k tomu
večer strávený čtením Pikniku u cesty bří Strugackých
- o čtvrt hodiny později vidí na kolemjedoucím busu
něco docela jiného než nápis "Skalka".
(Soutěž pro znalce a insidery - Co jsem to měla za vidinu?)
P.S. Příkladová "nepravá vedlejší věta vztažná":
Spacák jsem obdržela v neděli ráno na shromáždění,
abych jej v aule opět zapomněla.
This wasn't the best performance ever.
We might blame the apathy of the festival audience,
but having considered other achievents of mine
during the past (and alas, the following) days,
I don't think I will.
First, I left my sleeping bag and glasses at a camping area
(an apparent stronghold not only of communist architecture,
but also stone age manners),
then due to a silly mistake almost came late
to a meeting with a member of the troupe
who'd offered me a lift to the venue.
Then the perfomance itself, woeful in a word.
And this very morning I was handed both items
- only to leave the sleeping bag again
in the wee auditorium we use for our Sunday gatherings.
I felt so silly I had to ask my friend
to go and fetch it from our minister's hands...
And that's not even the start of the school year - yippiee!
úterý 19. srpna 2008
Slap!
It started almost as innocently as a folk song:
As I was coming downstairs
with an armful of rubbish this morning...
the neighbour who lives directly underneath me
opened the door. (Wonder how much she can hear.
Or how closely she listens, more like.)
'Jus' asked 'bout the attic at the Local Planning Office
and did ya know, they're going to turn it into studios.
By april, they said,
an' it's already been bought, who knows by whom.
So ya might jus' as well tell that landlor' of yours...'
'Thank you very much, ma'am, I've done that.'
Okie dokie. Anyone with a free flat in Prague?
Tak jsem šla po schodech s náručí odpadků,
když tu se dveře o patro níž otevřely a vykoukla sousedka
(v takovém tom dlouhém plandavém triku).
'Tak sem se ptala na úřadě na tu půdu
a voni mi řekli,
že se to v dubnu bude předělávat na ateliéry,
a pak se tu budou prodávat byty.
Ale ta půda už je prej prodaná, víte to?
Tak to abyste to řekla tomu vašemu Homolovi...'
'Děkuju mockrát. Už to ví.'
Tak jo. Nemá někdo volný byteček v Praze?
pondělí 18. srpna 2008
Víkend v sektoru ZZ Plural Zed Alpha
Uplynulé tři dny jsem nejspíš strávila v úplně jiném časoprostoru.
Asi mi bude chvíli
(definuj pojem "chvíle")
trvat, než o něm budu schopná vytvořit jakýkoli smysluplný zápis.
Tak zatím alespoň:
http://picasaweb.google.com/onetrickpony.m/GoodbyKryTofKParty
These pictures were taken during my very probably last visit to our cottage.
I am grateful indeed to all the eight stout-hearted gentlemen and ladies,
especially those for whom this was the first visit.
When I come to think of it,
it wasn't all that easy coping with the needs and requirements of all those different personalities.
Definitely it helped me to cope with the thought I was quitting that place forever...
And that's the point.
Asi mi bude chvíli
(definuj pojem "chvíle")
trvat, než o něm budu schopná vytvořit jakýkoli smysluplný zápis.
Tak zatím alespoň:
http://picasaweb.google.com/onetrickpony.m/GoodbyKryTofKParty
These pictures were taken during my very probably last visit to our cottage.
I am grateful indeed to all the eight stout-hearted gentlemen and ladies,
especially those for whom this was the first visit.
When I come to think of it,
it wasn't all that easy coping with the needs and requirements of all those different personalities.
Definitely it helped me to cope with the thought I was quitting that place forever...
And that's the point.
úterý 12. srpna 2008
Mission accomplished - end product infiltrated
Lo and behold!
At last I can stand before all my evangelical sisters and brethren
and look them in the eye – I’ve just managed
to incorporate a mention
of the inevitability of an intelligent Creator of the universe
into the set of sample sentences
I am putting together
as part of my current work assignment.
Yippee – now I can sin as I wish, can't I?
Hle, zdaž nemohuť nyní se postaviti
Hle, zdaž nemohuť nyní se postaviti
všem svým evangelikálním bratřím a sestrám tváří v tvář?
Právě se mi povedlo zakomponovat do souboru příkladových vět
(které mě momentálně živí)
zmínku o nevyhnutelnosti existence inteligentního Tvůrce vesmíru.
Tak, a můžu zas chvilku hřešit dle libosti.
Tak, a můžu zas chvilku hřešit dle libosti.
A mami, jak dělá kefír?
BBC zve své posluchače, aby se stali jejich „zvukovými poradci“.
Co by asi říkali na nepopsatelný zvuk, jež jsem objevila dnes ráno,
když jsem naklonila sklenici s domácím kefírem, co jsem ho nechala fermentovat přes noc venku, aby byl hotov na snídani?
„Přiložte ucho a zaposlouchejte se do sténání pukající sraženiny,
jejímiž póry zvolna probublává syrovátka…“
(P.S.: Omlouvám se všem, komu jsem zkazila chuť k jídlu na zbytek dne.
Ano, piju i syrovátku.
A nestydím se za to.
Chlazená nejlepší.)
BBC has been inviting their listeners to become the radio’s ‘sound advisors’.
Wonder what they’d say to the indescribable sound I discovered this morning as I was handling the glass jar with home-made kefir.
(I’d left it out of the fridge overnight so that it would be ready by breakfast time.)
“With the jar close to your ear, listen to the curd gently cracking as the whey makes its way through the spongy substance…”
(I was told recently
that certain young persons do not consider it improper to sneer at me
for openly drinking whey.
Alright, I do it.
And I am not ashamed of it.
Best served chilled.)
Co by asi říkali na nepopsatelný zvuk, jež jsem objevila dnes ráno,
když jsem naklonila sklenici s domácím kefírem, co jsem ho nechala fermentovat přes noc venku, aby byl hotov na snídani?
„Přiložte ucho a zaposlouchejte se do sténání pukající sraženiny,
jejímiž póry zvolna probublává syrovátka…“
(P.S.: Omlouvám se všem, komu jsem zkazila chuť k jídlu na zbytek dne.
Ano, piju i syrovátku.
A nestydím se za to.
Chlazená nejlepší.)
BBC has been inviting their listeners to become the radio’s ‘sound advisors’.
Wonder what they’d say to the indescribable sound I discovered this morning as I was handling the glass jar with home-made kefir.
(I’d left it out of the fridge overnight so that it would be ready by breakfast time.)
“With the jar close to your ear, listen to the curd gently cracking as the whey makes its way through the spongy substance…”
(I was told recently
that certain young persons do not consider it improper to sneer at me
for openly drinking whey.
Alright, I do it.
And I am not ashamed of it.
Best served chilled.)
pátek 8. srpna 2008
Theatrum Kuks 2008
Všem, kdo ještě neshlédli zpracování jedné z nejslavnějších látek raného novověku,
KOMEDIE O SVATÉ JENOVEFĚ
v podání souboru Temus Lamus
(základ ze studentů, absolventů a vyučujícího PedF Uk Praha)
se nabízí jedinečná možnost
se nabízí jedinečná možnost
spojiti tento vpravdě vyčerpávající kulturní zážitek
s výletem na festival Theatrum Kuks!
Sobota 23.8.2008 od 14.00
v tzv. Comoedien-Hausu (tedy pod střechou!)
za pouhých 80,- Kč.
Ach jo, to zas bude v těch kožešinách vedro.
čtvrtek 7. srpna 2008
CPE
Got it.
I mean the reason why Cambridge ESOL organisers assign you an ID number (which isn't a number strictly speaking as there are three alphabetic characters, too),
a secret code,
a user name
and a password (which you have to type in twice... nay, actually three times, because when you "register" they simply reroute you to another page and only there you "log in" for real).
It actually isn't that much to ensure no-one else gets to see whether you've failed or passed,
as to let all the adrenaline that had been gathering in your blood
since you shut the door of the last examination room almost two months ago
decrease gradually.
How?
You simply have to focus like anything to type everything in correctly,
so in the end you wholly forget to collapse
when you get to the final results page
and see the forlorn letter below your name.
Mám to.
Smysl identifikačního čísla (které obsahuje tři nečíselné znaky),
tajného kódu,
uživatelského jména
a hesla (které zadáváte pro jistotu dvakrát... pardon, třikrát, protože když se "zaregistrujete", přesměruje vás to na jinou stránku, až na níž se doopravdy přihlásíte),
které dostanete,
abyste si mohli zjistit výsledky Cambridgeských zkoušek.
Zjevně jim nejde ani tak o bezpečnost jako o vaše zdraví,
ježto než to všechno (správně) nadatlujete,
hladina adrenalinu, jež vám šplouchá v krvi už skoro dva měsíce
(od chvíle, co vás vypoklonkoval poslední examinátor),
se nenápadně snižuje a snižuje.
Takže když se Exploreru nakonec uráčí pustit vás na stránku s výsledky a vy spatříte to osamělé písmenko pod svým jménem,
docela se zapomenete sesypat.
I mean the reason why Cambridge ESOL organisers assign you an ID number (which isn't a number strictly speaking as there are three alphabetic characters, too),
a secret code,
a user name
and a password (which you have to type in twice... nay, actually three times, because when you "register" they simply reroute you to another page and only there you "log in" for real).
It actually isn't that much to ensure no-one else gets to see whether you've failed or passed,
as to let all the adrenaline that had been gathering in your blood
since you shut the door of the last examination room almost two months ago
decrease gradually.
How?
You simply have to focus like anything to type everything in correctly,
so in the end you wholly forget to collapse
when you get to the final results page
and see the forlorn letter below your name.
Mám to.
Smysl identifikačního čísla (které obsahuje tři nečíselné znaky),
tajného kódu,
uživatelského jména
a hesla (které zadáváte pro jistotu dvakrát... pardon, třikrát, protože když se "zaregistrujete", přesměruje vás to na jinou stránku, až na níž se doopravdy přihlásíte),
které dostanete,
abyste si mohli zjistit výsledky Cambridgeských zkoušek.
Zjevně jim nejde ani tak o bezpečnost jako o vaše zdraví,
ježto než to všechno (správně) nadatlujete,
hladina adrenalinu, jež vám šplouchá v krvi už skoro dva měsíce
(od chvíle, co vás vypoklonkoval poslední examinátor),
se nenápadně snižuje a snižuje.
Takže když se Exploreru nakonec uráčí pustit vás na stránku s výsledky a vy spatříte to osamělé písmenko pod svým jménem,
docela se zapomenete sesypat.
Ne, teď vážně
Jinak to bylo... dobré.
Ještě lepší bylo, že jsme se mohly potkat s náčelnicí Liškou-co-předběhne-i-Jezevce.
Ála utratila veškerou moji hotovost za knížky pro děti v náchodském antikvariátu.
(Nemůžete ho minout, je přímo na náměstí, v pravém horním rohu.)
A pak ještě to, co jsem vybrala z karty. A před zpáteční cestou jsme musely vybrat ještě jednou, abychom měly na lístek.
Na druhou stranu, tři dny s Álou ušetří za tři měsíce psychoterapie.
(Dí altimit veselou historku s kreditní kartou zde nebudu publikovat, abych se nedotkla svých ateistických přátel. Stačí nadhodit, že náhody neexistují; kdo máš uši k slyšení, slyš.)
Protiváhou našich dívčích táček mi byla dvě setkání:
1) S neuvěřitelným sedmasedmdesátiletým pánem. Pomenší, oslamákovaný, bydlí v panelákovém bytě v Trutnově. Každý rok ho znovu ukecají, aby přijel přednášet na Akademické týdny (http://www.akademicketydny.info/). Kdybyste někdy zahlédli jméno p. Jan Rybář, SJ, nemiňte ho.
(Jedna z reakcí na jeho přednášku: "Vy jste měl být biskupem. Ale to byste byl nejspíš mučedníkem...")
2) S neuvěřitelnou paní, vrstevnicí mého dědečka. Být v Náchodě a nenavštívit ji, to bych snad za pokání vylezla na Dobrošov po kolenou, v půli srpna a péřové bundě. Překonala smrt manžela, emigraci syna, rozpad vnukova manželství a naposledy před rokem mrtvici. Nemluví. Ať chce říct, co chce, vypadne z ní "nebylo". Chce říct ano a se zářícím úsměvem řekne "ne". Ať vidí napsáno co chce, přečte "lampička". Píše levou rukou. Luští křížovky. (Levou rukou.) Skládá puzzle. A miluje lidi. Včetně své dávno dospělé dcery, která - podle paní Škrabánkové - stále ještě neumí správně uvařit kávu. A nedovolí mamince, aby ten boj vzdala. Jejich nejoblíbenější je "Na starých zámeckých schodech..." To jste věděli, že afatici lépe zpívají než mluví?
Nakonec, nemohu si pomoci, báseň.
Aspoň si uděláte obrázek, jak špatně na tom jsme (/jsem).
(A to jsem ji ještě s ohledem na Nezvalovy kosti proškrtala.
Nerada bych, aby si při tom otáčení v hrobě nějak ublížil.)
(Tedy, ne, že by Nezval byl jediný, koho jsem vykradla.
Ale Skácel mi to odpustí.)
Tenhle kraj __má tělo krásnější než Javorský
ve skruži voda __jak vypadlo by Newmanovi z oka oko
hlas __Jana Potměšila __za bouře uslyšíš
A vítr __vítr je sám __jako já
Chci si tě vzít, kraji __smím být tvá milá?
jen řekni ano __chci celá se ti dát
v červenci __i v lednu
ráno __a večer zas
dokud nás vlak nerozdělí
O kopec výš
vítr si píská
na stráži __osamělý
__nevoják
Ještě lepší bylo, že jsme se mohly potkat s náčelnicí Liškou-co-předběhne-i-Jezevce.
Ála utratila veškerou moji hotovost za knížky pro děti v náchodském antikvariátu.
(Nemůžete ho minout, je přímo na náměstí, v pravém horním rohu.)
A pak ještě to, co jsem vybrala z karty. A před zpáteční cestou jsme musely vybrat ještě jednou, abychom měly na lístek.
Na druhou stranu, tři dny s Álou ušetří za tři měsíce psychoterapie.
(Dí altimit veselou historku s kreditní kartou zde nebudu publikovat, abych se nedotkla svých ateistických přátel. Stačí nadhodit, že náhody neexistují; kdo máš uši k slyšení, slyš.)
Protiváhou našich dívčích táček mi byla dvě setkání:
1) S neuvěřitelným sedmasedmdesátiletým pánem. Pomenší, oslamákovaný, bydlí v panelákovém bytě v Trutnově. Každý rok ho znovu ukecají, aby přijel přednášet na Akademické týdny (http://www.akademicketydny.info/). Kdybyste někdy zahlédli jméno p. Jan Rybář, SJ, nemiňte ho.
(Jedna z reakcí na jeho přednášku: "Vy jste měl být biskupem. Ale to byste byl nejspíš mučedníkem...")
2) S neuvěřitelnou paní, vrstevnicí mého dědečka. Být v Náchodě a nenavštívit ji, to bych snad za pokání vylezla na Dobrošov po kolenou, v půli srpna a péřové bundě. Překonala smrt manžela, emigraci syna, rozpad vnukova manželství a naposledy před rokem mrtvici. Nemluví. Ať chce říct, co chce, vypadne z ní "nebylo". Chce říct ano a se zářícím úsměvem řekne "ne". Ať vidí napsáno co chce, přečte "lampička". Píše levou rukou. Luští křížovky. (Levou rukou.) Skládá puzzle. A miluje lidi. Včetně své dávno dospělé dcery, která - podle paní Škrabánkové - stále ještě neumí správně uvařit kávu. A nedovolí mamince, aby ten boj vzdala. Jejich nejoblíbenější je "Na starých zámeckých schodech..." To jste věděli, že afatici lépe zpívají než mluví?
Nakonec, nemohu si pomoci, báseň.
Aspoň si uděláte obrázek, jak špatně na tom jsme (/jsem).
(A to jsem ji ještě s ohledem na Nezvalovy kosti proškrtala.
Nerada bych, aby si při tom otáčení v hrobě nějak ublížil.)
(Tedy, ne, že by Nezval byl jediný, koho jsem vykradla.
Ale Skácel mi to odpustí.)
Tenhle kraj __má tělo krásnější než Javorský
ve skruži voda __jak vypadlo by Newmanovi z oka oko
hlas __Jana Potměšila __za bouře uslyšíš
A vítr __vítr je sám __jako já
Chci si tě vzít, kraji __smím být tvá milá?
jen řekni ano __chci celá se ti dát
v červenci __i v lednu
ráno __a večer zas
dokud nás vlak nerozdělí
O kopec výš
vítr si píská
na stráži __osamělý
__nevoják
V Třešinkách / Cherry Lane
AR a MP vyhlašují pátrání po sponzorech a/nebo ženiších s nemovitostmi v okrese Náchod,
nebo alespoň s prostředky na jejich pořízení.
Nenajdou-li se, hrozí, že podstoupíme změnu sexuální orientace a zakoupíme dům společně!
Zn. Zamilovaly jsme se.
A friend and I fell in love.
There's just a coupla catches:
a) We fell in love with the countryside near Polish borders where my mother comes from...
Which is actually rather lucky, cos
b) we're both girls.
http://picasaweb.google.com/onetrickpony.m/TEInky08
So now we're just looking for someone to buy a house for us there...
Shouldn't be as difficult as it looks though. If it had depended on Mrs. XY from Radechová I would have been engaged to her firstborn son by now.
(And I had thought that there was no danger in accepting a lift from amiable middle-aged Christian ladies...)
nebo alespoň s prostředky na jejich pořízení.
Nenajdou-li se, hrozí, že podstoupíme změnu sexuální orientace a zakoupíme dům společně!
Zn. Zamilovaly jsme se.
A friend and I fell in love.
There's just a coupla catches:
a) We fell in love with the countryside near Polish borders where my mother comes from...
Which is actually rather lucky, cos
b) we're both girls.
http://picasaweb.google.com/onetrickpony.m/TEInky08
So now we're just looking for someone to buy a house for us there...
Shouldn't be as difficult as it looks though. If it had depended on Mrs. XY from Radechová I would have been engaged to her firstborn son by now.
(And I had thought that there was no danger in accepting a lift from amiable middle-aged Christian ladies...)
sobota 2. srpna 2008
Nešlo odolat/ Couldn't resist
Je půl druhé (v noci).
Vy sedíte u počítače, jednou rukou mačkáte šestisetstránkový paperback na skener, který vám váš šéf odkázal, než odjel na dovolenou, druhou označujete, mažete, přepínáte jazyk dokumentu na Angličtina (Velká Británie), tučníte, kurzívujete a ukládáte.
(Ve vzácných okamžicích, kdy máte obě volné, je spínáte a modlíte se, aby to nespadlo).
A do toho vám už popáté jede CD s Chlebíčky Bratří Ebenů.
Nakonec dojdete ve svém zoufalství tak daleko, že si je začnete pobrukovat. Akorát že anglicky.
No, a pak už to jen hodíte na pap-- totiž na monitor.
Half past one (A.M.)
Imagine sitting in front of your computer, with one hand pressing a six-hundred page paperback on the scanner your boss bequeathed to you temporarily before he left for holidays, and the other hand highlighting, deleting, turning selected letters into bold and/or italics, un-correcting the English words the Word had mistaken for Czech, and saving the document.
(In the rare moments when both your hands are free, you are clasping them together in prayer that Lord would save the whole thing - including yourself - from breaking down.)
And there's the brilliant new album of your favourite Czech band Eben Brothers playing in the background for about the fifth time....
No wonder you eventually find yourself humming the title song along. Only... in English. All that remains is to peck it in.
Sorry about the clumsiness of some lines - you know what time came into being.
BTW, the song says a lot about Czech history - as well as our sense of humour.
Vy sedíte u počítače, jednou rukou mačkáte šestisetstránkový paperback na skener, který vám váš šéf odkázal, než odjel na dovolenou, druhou označujete, mažete, přepínáte jazyk dokumentu na Angličtina (Velká Británie), tučníte, kurzívujete a ukládáte.
(Ve vzácných okamžicích, kdy máte obě volné, je spínáte a modlíte se, aby to nespadlo).
A do toho vám už popáté jede CD s Chlebíčky Bratří Ebenů.
Nakonec dojdete ve svém zoufalství tak daleko, že si je začnete pobrukovat. Akorát že anglicky.
No, a pak už to jen hodíte na pap-- totiž na monitor.
Half past one (A.M.)
Imagine sitting in front of your computer, with one hand pressing a six-hundred page paperback on the scanner your boss bequeathed to you temporarily before he left for holidays, and the other hand highlighting, deleting, turning selected letters into bold and/or italics, un-correcting the English words the Word had mistaken for Czech, and saving the document.
(In the rare moments when both your hands are free, you are clasping them together in prayer that Lord would save the whole thing - including yourself - from breaking down.)
And there's the brilliant new album of your favourite Czech band Eben Brothers playing in the background for about the fifth time....
No wonder you eventually find yourself humming the title song along. Only... in English. All that remains is to peck it in.
Sorry about the clumsiness of some lines - you know what time came into being.
BTW, the song says a lot about Czech history - as well as our sense of humour.
SANDWICHES
Sandwiches, stale open sandwiches
Posthumous sons of yesterdays’ feasts
With egg and mayo
With ham and cheese
Made on Thursday
Or Friday at least
Sandwiches, stale open sandwiches
Shipwrecked during their voyage
Nobody’s had one of these
They’ve been too long out of the fridge
The one with hard-boiled egg is the heaviest gauge
Guests must open their mouths most wide
The snowplough pulls in stage by stage
With the mayo oozing out on the sides
Oh, you’re here too, sandwich with lobster paste
For years you stood for prosperity in our minds
We wandered on what the recipe is based
And as for the slice of lemon – we ate it with the rind
And here’s the classic with salami from Hungary
He who will eat this must be seriously hungry
I think I remember when it cost some twenty cents
And still can smell the odour, the conference room scent
I like those sandwiches, the witnesses of days gone by
Well, I’m like a stale French bread myself, aren’t I?
We lived in freedom and without it
And we’ve seen quite a bit
And we’ve had quite a bit
Sandwiches, stale open sandwiches…
Posthumous sons of yesterdays’ feasts
With egg and mayo
With ham and cheese
Made on Thursday
Or Friday at least
Sandwiches, stale open sandwiches
Shipwrecked during their voyage
Nobody’s had one of these
They’ve been too long out of the fridge
The one with hard-boiled egg is the heaviest gauge
Guests must open their mouths most wide
The snowplough pulls in stage by stage
With the mayo oozing out on the sides
Oh, you’re here too, sandwich with lobster paste
For years you stood for prosperity in our minds
We wandered on what the recipe is based
And as for the slice of lemon – we ate it with the rind
And here’s the classic with salami from Hungary
He who will eat this must be seriously hungry
I think I remember when it cost some twenty cents
And still can smell the odour, the conference room scent
I like those sandwiches, the witnesses of days gone by
Well, I’m like a stale French bread myself, aren’t I?
We lived in freedom and without it
And we’ve seen quite a bit
And we’ve had quite a bit
Sandwiches, stale open sandwiches…
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
