Ne, teď vážně

Jinak to bylo... dobré.

Ještě lepší bylo, že jsme se mohly potkat s náčelnicí Liškou-co-předběhne-i-Jezevce.

Ála utratila veškerou moji hotovost za knížky pro děti v náchodském antikvariátu.
(Nemůžete ho minout, je přímo na náměstí, v pravém horním rohu.)
A pak ještě to, co jsem vybrala z karty. A před zpáteční cestou jsme musely vybrat ještě jednou, abychom měly na lístek.

Na druhou stranu, tři dny s Álou ušetří za tři měsíce psychoterapie.

(Dí altimit veselou historku s kreditní kartou zde nebudu publikovat, abych se nedotkla svých ateistických přátel. Stačí nadhodit, že náhody neexistují; kdo máš uši k slyšení, slyš.)

Protiváhou našich dívčích táček mi byla dvě setkání:

1) S neuvěřitelným sedmasedmdesátiletým pánem. Pomenší, oslamákovaný, bydlí v panelákovém bytě v Trutnově. Každý rok ho znovu ukecají, aby přijel přednášet na Akademické týdny (http://www.akademicketydny.info/). Kdybyste někdy zahlédli jméno p. Jan Rybář, SJ, nemiňte ho.
(Jedna z reakcí na jeho přednášku: "Vy jste měl být biskupem. Ale to byste byl nejspíš mučedníkem...")

2) S neuvěřitelnou paní, vrstevnicí mého dědečka. Být v Náchodě a nenavštívit ji, to bych snad za pokání vylezla na Dobrošov po kolenou, v půli srpna a péřové bundě. Překonala smrt manžela, emigraci syna, rozpad vnukova manželství a naposledy před rokem mrtvici. Nemluví. Ať chce říct, co chce, vypadne z ní "nebylo". Chce říct ano a se zářícím úsměvem řekne "ne". Ať vidí napsáno co chce, přečte "lampička". Píše levou rukou. Luští křížovky. (Levou rukou.) Skládá puzzle. A miluje lidi. Včetně své dávno dospělé dcery, která - podle paní Škrabánkové - stále ještě neumí správně uvařit kávu. A nedovolí mamince, aby ten boj vzdala. Jejich nejoblíbenější je "Na starých zámeckých schodech..." To jste věděli, že afatici lépe zpívají než mluví?


Nakonec, nemohu si pomoci, báseň.
Aspoň si uděláte obrázek, jak špatně na tom jsme (/jsem).
(A to jsem ji ještě s ohledem na Nezvalovy kosti proškrtala.
Nerada bych, aby si při tom otáčení v hrobě nějak ublížil.)
(Tedy, ne, že by Nezval byl jediný, koho jsem vykradla.
Ale Skácel mi to odpustí.)


Tenhle kraj __má tělo krásnější než Javorský
ve skruži voda __jak vypadlo by Newmanovi z oka oko
hlas __Jana Potměšila __za bouře uslyšíš

A vítr __vítr je sám __jako já

Chci si tě vzít, kraji __smím být tvá milá?
jen řekni ano __chci celá se ti dát
v červenci __i v lednu
ráno __a večer zas
dokud nás vlak nerozdělí

O kopec výš
vítr si píská
na stráži __osamělý
__nevoják