sobota 27. prosince 2008

Hobbits are not dead!

Dvě smrkající, pět nevyspalých, jedna po vystoupení, jedna před bratrovou oslavou narozenin, jedna které vůbec nic nejde a je ochotna přiznat pouze, že umí rychle jezdit na kole.
Mrkev, belgická čokoláda, čaj, čaj, čaj, fair-trade sušenky.
Cca šest hodin na patříčku v klubovně.
Tak rok, co jsme se naposled pořádně viděly.
A LONG EXPECTED PARTY...

http://picasaweb.google.cz/onetrickpony.m/HobbitIdlingParty?feat=directlink

Tohle nebylo v Roudnici

Kdo jste se doklikal k obrázkům z Roudnice, všimli jste si jakýchsi mlhavých narážek na vlastní mládí - nuže, tady máte jednu ilustraci. / Those of you who read my comments on the Roudnice Exhibition will have noticed I experienced something of a flashback there. Well, here is the "original":

Posted by Picasa
(Pro drbny: Mladý muž z fotografie jest již zadán. Na fotkách z Roudnice je k vidění jeho dcera...)

úterý 16. prosince 2008

Prý se nám nic nestane... tak schválně

AKA neplacená inzerce cca popáté

Původní zpráva:
Milá Terezko a Marku a Jakube a Tomáši a Romane, vážení přátelé!
Pořad Cesty víry s Vaší kapelou je dokončen. Vysílat se to bude (jak mi bylo naznačeno) dne 4.1.2009 na ČT 1 ve 14:15 hod. Klidně se na to podívejte (i když koukání na sebe je traumatizující zážitek pro každého, ba i ostřílení herci se odmítají podívat na filmy, ve ktrerých hrají), nemáme se za co stydět. Myslím, že se nám povedl film o LÁSCE tak, jak jsme si to předsevzali. Ke sledování pořadu můžete přizvat i své známé, nic se jim ani vám nestane.

sobota 6. prosince 2008

Roudnice

Dělat fotky na výstavě fotek, kde zahajují synové dalšího fotografa (který je při tom fotí), to chce pořádnou dávku drzosti...

http://picasaweb.google.com/onetrickpony.m/Roudnice#

než si ho přidám mezi linky a vlnovky

www.mg-muzikoterapie.cz

polívka a čokoláda

10 min před odchodem na akci končící v pozdních nočních hodinách
(aka"zkouška písniček u Trávníčkových")
jsem po dvou a půl dnech zoufalství získala zpět svou flešku.

Cena?
Cca 4oo.
Ne korun.
Hůř.
Gramů čokolády.
(Kolik je to přepočteno na kila živé váhy, nechci vědět.
A to se mi to musí stát těsně před vystoupením s našimi slavnými Walls of Limerick...
No, aspoň že je ta sukně od Pískoně tak široká, když už musí být krátká.)


Bylo načase.
To by jeden radši přestal chodit na obědy, když mu tam hrozí, že mu před stojanem se saláty zaťuká na rameno šéf
(a vy se vycvičeně otočíte na protější stranu,
přičemž on se svým bodrým úsměvem čeká na té, odkud ťukal; to to pěkně začíná...)

a z oběda se rázem stane oběd pracovní.
"No, já vim, že to spěchá, ale dyž vono toho je fakt hodně a...
nedá se to dělat moc dlouho v kuse, to mi z toho pak šíbe,
a taky ztrácím soudnost,
ono pět set stránek...
ve dvou sloupcích...
desítkou..."


"A proč asi myslíš, že na netu zatím nic takového není?"

(Jestli myslel, že mne tím povzbudí... mno, snaha byla, ale z polévky jsem ten den moc neměla - polovinu jsem stejně vybryndala svými třesoucími se tlapkami
a druhou spolykala double quick, abych svými dotazy zamezila případným dalším otázkám šéfovým.)

Ptáte se možná, kde jsem vzala tolik čokolády.
Vyznávám se tedy vám všem, bratři a sestry,
že jsem zničila celý, Maruškou s láskou vytvořený adventní kalendář.
Pravda, svíčky, plátno a prádelní šňůra zbyly, ale jinak - darmo mluvit.
Mea culpa, mea maxima culpa.
Teď už jen to pevné rozhodnutí dále nehřešit a jsme za vodou...

pátek 5. prosince 2008

For each of the 24 days in December...


Substitute boat X-17

'I don't feel like going home.'
'Yeah, let's do something. It's Sunday, after all - let's go somewhere!'
'Let's go for a coffee.'

And so we did. After a collective Sunday lunch we went down to the river and the Railway Bridge, where a curious event has been taking place:
due to transit restrictions
(the reconstruction of a tram/car tunnel through a massive rock right on the riverbank, thus otherwise impossible to bypass)
a Substitute Boat X-17 was introduced.
What a shame if we should miss the opportunity to take a steamboat ride for free!

After some of us undertook the boat trip, we all met again at my Mum's place for the coffee (and waffles;
she was on cloud nine - so many hungry young people to look after!)

http://picasaweb.google.com/onetrickpony.m/NHradnLodnDoprava#

Komu čest, tomu čest.

Někdo neumí zapálit hořák Karmy.
Někdo jiný neumí správně napsat předchozí větu („…karmi“) – ale umí onen hmatatelný fakt napravit.
Aspoň, že ve slově „plynaři“ zvládli plynaři všechna i/y správně.
(Koneckonců, já zase zvládnu sama zprovoznit kamna.)

Happiness is contagious.

BBC World Service dnes ráno v 7:50

It’s been scientifically – or leaastways statistically – proved that
„when you find yourself in the presence of a happy person,
your risk of becoming happy increases by 9 percent.
The reason is that your feeling of happiness doesn’t depend only on your personal choices, attitudes and behaviour,
but also on the choices and attitudes of your friends,
your friends’ friends
as well as your friends’ friends’ friends!“

(Loretta dodává: And from our father's father's father's fathers!)

třídní schůzky

Děkuji všem, kdo na mne mysleli o mých třídních schůzkách.
Jak dopadly?
Mňó.
(americký úsměv)
Dobře.
Jó, dobřé, cháchachá.
(konec amerického úsměvu)
Přišlo za mnou asi tak 12 vyděšených rodičů, které jsem se pokusila uklidnit, že s jejich dítětem je alespoň na hodinách angličtiny vše v pořádku. Ti rodiče, s jejichž dětmi v hodinách angličtiny vše v pořádku není, z většiny nepřišli.
(Dobře známý to jev.)
Ale to je mi teď vlastně úplně ukra ve srovnání s tím, že od onoho večera opět postrádám flešku, tentokrát s nejnovější verzí matrixu (cca 20 hodin práce), zálohami fotek a oblíbené muziky, jedním šikovným prográmkem atd atd.
Takže žádná psychická úleva po úspěšně překonaném stresuplném večeru se nekoná, o adventním čase stráveném přípravou na požehnané svátky vánoční ani nemluvě.
(americký úsměv)
Krásné

čtvrtek 4. prosince 2008

Plyšáci a svátosti

Napohled asi něco jako sloni a kapradí.

Ale když se vám zdá, že někdo je daleko, předaleko - i když jste s ním (s ní) mluvili před pouhou hodinou či dvěma -

pak i obyčejný plyšák... knížka... drátěný panáček...

COKOLIV,

co se dá vzít do ruky,
zachumlat se do toho,
usnout a mít to položené vedle hlavy
(a ještě líp,
najít to tam, i když se pak vzbudíte)
...připomene, že na světě nejste sami
a vy jste konečně schopní usnout.


Že by právě z tohohle důvodu někdo přišel s úžasným nápadem dotýkat se hmotných věcí,

...toto činit... 'na mou památku' ?