Kolín

Zkrat I
Zkušenost s kněžími na vesnicích a malých městech by mohla mylně vést k myšlence, že se rodí již nejméně šedesátiletí. Jsou většinou neúspěšným pokusem o důstojnost samu, který však všichni kolem horlivě podporují, a ježto vy nechcete vypadat jako neuctiví, nikdy by vás nenapadlo např. si s nimi tykat. Použití křestních jmen možné, leč v praxi omezené - ještě tak "Otče Marku", přičemž nasadíte výraz, jako že se v duchu ukláníte tak hluboko, až ometáte vousy podlahu.
Oproti tomu na tykání s jakýmsi Petrem, který mi přišel otevřít branku, jsem přistoupila zcela bezelstně. Při představování přišlo na to, že mám za sebou peďák, a bylo pouze přirozené, když mi cestou pro povlečení prozradil, že jen o nějakých 10 let dřív tam dokončil studium ČJ + VV.
Prima člověk. Dobrý postřeh, výborný smysl pro humor. I když snad trochu tišší povaha...
Kolena se mi rozklepala, až když mi během večera došlo, že krom Mgr. před jménem si tam píše také p. a ještě SJ za jménem.
Jakpakto?

Zkrat II
Ubytovávání. Do pokojíků se jde přes typicky disponovaný dvůr, uprostřed čtverec trávníku, socha, ve tmě tušíme i záhonek růží. Polootevřená chodba je studená, vprostřed protější zdi tlumeně září do tmy vitráž.
"Teď jsme v kvadratuře," informuje nás náš průvodce, zavíraje za sebou, aby netáhlo do chodby.
"Kdežé?" ptá se jedna účastnice. Její tón jako by potvrzoval její předchozí chování, totiž naprostou ignoraci všeho kolem. Chce se mi vyletět z kůže. To sakra nikdy nebyla v klášteře, hergot? Nebo snad neumí latinsky? Se cpe na katolický duchovní cvičení, husa jedna, svět neviděl.
"To jako, že je to tu čtverhranné," odtuší nevzrušeně jezuita a odemyká další dveře.
Aha.
Tak nejen že z exercicií je možno si něco odvézt.
Zkratovitá reakce může být kupříkladu jedna z věcí, které je zde možno naopak nechat.