Pod hrozbou návštěvy si uklidím v noře.
Vynoří se spousta motivačních fotek, inspirativních hlášek, mouder, veršů, písňových textů aj, pokrývajících většinu polepitelných vertikálních ploch.
Návštěva si je pročítá, dělá hm hm a pak se zeptá, proč si je nedávám na blog.
To chce trochu přemýšlení.
(Nebo spíš upřímnosti?)
...
Protože
...
(Že by?)
...
to dělá většina ostatních bloggerů, které náhodou sleduji.
Za Á by to vypadalo, že se po nich vopičim.
A za Bé
si na svůj blog přece nebudu dávat něco,
co se stejně objeví na blozích mých přátel, ne?
Ještě by to nějaký nešťastník musel číst dvakrát!
Žádné komentáře:
Okomentovat