pátek 31. října 2008

Postřehy II / Observations II

1) Tramvajová zastávka I/ At a tram stop I

Nemohla bych být muslimkou.
Z toho prostého důvodu, že jak se znám,
pořád by se mi rozdělával šátek.

I couldn’t be a Muslim. For one simple reason:
as I know myself, my scarf would keep undoing.

2) Illusion / Iluze

Málem jsem tu ústní vodu nekoupila.
Vypadala v tom obchodě nějak divně, taková vybledlá.
Ale nemohlo být mýlky, byla od správné firmy a stála mezi dalšími téměř shodnými lahvičkami – až na to, že ta vpravo byla vybledle brčálová a ta vlevo vybledle oranžová.
Jaký je asi rozdíl mezi nimi a tou „mojí“, vybledle tyrkysovou?

I nearly left the shop without the mouthwash.
It looked queer, sort of thin or faded.
But there could have been no mistake, the name of the company was correct and the bottle was placed on the same shelf as others, virtually identical containers – just the one on the right was the colour of faded emerald and the one on the left faded orange.
How much of a difference does it make when ‘my’ bottle is more like faded turquoise?

3) Tramvajová zastávka II/ At a tram stop II

I keep re-discovering one learns most on the tram. Just like the other day:
Having printed out some U2 lyrics, I read them on my way somewhere, humming the tunes to myself.
Voilà! The bit I had thought comprised

of repeated soulful cries ‘…so lonely!’
actually reads ‘Sa-lo-me’.
That comes out of having the song filed on my computer under Track 8.

Stále se ujišťuji, že se člověk nejvíc naučí v tramvaji. Jako onehdá, když jsem si vytiskla nějaké texty juťáckých písniček a po cestě někam si je četla a v duchu zpívala.
A hele! Tak ten kousek, o kterém jsem si vždycky myslela, že se v něm tak teskně opakuje „tak sám, tak sám…“ je ve skutečnosti nechvalně známé biblické jméno!
To je všecko tím, že u mne v počítači se ta písnička jmenuje Stopa 8.


4) Varování / Warning

Never,
I repeat,
never ever
put an air freshener into an unused freezer-turned-pantry, in an attempt to get rid of the stench.
I'm not usually picky, but potato gnocchi with ocean breeze flavour were more than even I could bear...

Nikdy
(to jakože nikdy)
nedávejte do smradlavé spíže voňací stromeček.
Zvláště ne, pokud je tou spíží nepoužívaný mrazák.
Pyšně se o sobě domnívám, že nejsem z nejvybíravějších,
ale bramborové knedlíky s příchutí mořský vánek překonaly mé očekávání.

Žádné komentáře: