Jakže to říkával Halík?
Základní princip není zcela nepodobný tomu, když mluvím anglicky
Základní princip není zcela nepodobný tomu, když mluvím anglicky
(tj. že v cizím jazyce jsme schopni/ochotni vyjádřit i to, co by nám nějaká ta vnitřní komise zcenzurovala – vzpomeňte na roztomilé hošíčky, z jejichž ústek plynou takové sprosťárny, že by se od nich hodně opilý Dubliňan mohl přiučit). Napíšu i to (nebo zejména to?),
co bych nahlas, tváří v tvář lidské bytosti ze sebe nevypravila.
Mám totiž alibi – kdo to nebude chtít vědět, prostě si to nepřečte, ne?
A na druhou stranu – může si to přečíst každý, kdo chce vědět,
Mám totiž alibi – kdo to nebude chtít vědět, prostě si to nepřečte, ne?
A na druhou stranu – může si to přečíst každý, kdo chce vědět,
co si myslím, co dělám, co čtu a poslouchám…
(Na rozdíl od Facebooku čtení – a vlastně i tvoření – blogu ovšem vyžaduje trpělivost, zaujetí, skutečný zájem.
Není to žádný rýdrs dájdžest výběr, žádné vyzvrácení momentální nálady do rámce předepsaného počtu znaků.)
Jakže to říkával pan profesor? Všichni jsou zváni a nikdo není nucen.
Blog a vůbec všechny virtuální způsoby komunikace jsou ovšemže pouhou náhražkou komunikace opravdové, co si budeme nakecávat.
Nebo nejsou a je to jen jiný druh, asi jako když se vznikem filmu prorokovali zánik divadla a nakonec dodnes funguje obé?
Podobně jako facebookový profil, i blog je výrazná stylizace.
Neuveřejním, co nechci (a že toho je).
Naopak využiji svých stylistických darů a příhodu či myšlenku lehce přitvořím do žádané podoby – pár vhodně volených slov a stane se ze mne oběť, agresor, myslitel, stoik, a very Small and Sorry Rabbit (Zátiší u Medvídka, závěr 7. kapitoly),
(Na rozdíl od Facebooku čtení – a vlastně i tvoření – blogu ovšem vyžaduje trpělivost, zaujetí, skutečný zájem.
Není to žádný rýdrs dájdžest výběr, žádné vyzvrácení momentální nálady do rámce předepsaného počtu znaků.)
Jakže to říkával pan profesor? Všichni jsou zváni a nikdo není nucen.
Blog a vůbec všechny virtuální způsoby komunikace jsou ovšemže pouhou náhražkou komunikace opravdové, co si budeme nakecávat.
Nebo nejsou a je to jen jiný druh, asi jako když se vznikem filmu prorokovali zánik divadla a nakonec dodnes funguje obé?
Podobně jako facebookový profil, i blog je výrazná stylizace.
Neuveřejním, co nechci (a že toho je).
Naopak využiji svých stylistických darů a příhodu či myšlenku lehce přitvořím do žádané podoby – pár vhodně volených slov a stane se ze mne oběť, agresor, myslitel, stoik, a very Small and Sorry Rabbit (Zátiší u Medvídka, závěr 7. kapitoly),
jak se to autorovi právě pozdává.
Výšeuvedená teze o tom, že kdo nechce, nečte, vede navíc k vedlejšímu efektu, že kdo nesouhlasí, mnohem spíše si pod fousy zabručí
Výšeuvedená teze o tom, že kdo nechce, nečte, vede navíc k vedlejšímu efektu, že kdo nesouhlasí, mnohem spíše si pod fousy zabručí
„to je ale idiot“ a rozhodne se blog již dále nesledovat,
než aby se obtěžoval s negativním komentářem.
Takže i obraz, který nám na námi předložený obraz podává okolí,
Takže i obraz, který nám na námi předložený obraz podává okolí,
je mírně řečeno nevyážený.
Přesto přese všechno… anebo právě proto… si píšu blog.
Přesto přese všechno… anebo právě proto… si píšu blog.
Žádné komentáře:
Okomentovat