Když nad tím tak přemýšlím,
vlastně jsem ještě neměla zlomenou nohu ani vymknutý kotník.
Ani mononukleózu.
Ani zápal plic.
Apendix se mi kroutí stále ještě na svém místě - jediné, co mi kdy odoperovali, byly cca v devíti letech nosní mandle.
Antibiotika jsem brala snad naposledy na základce.
Oči se mi nezhoršují; ulici dokážu přejít i bez nich.
Netrpím sennou rýmou, potravinovými alergiemi ani astmatem.
Nejsem epileptik.
Bohu díky nepotřebuji ani léčbu ozařováním ani agresivní infuze.
Asi to bylo příliš štěstí najednou...
Takže od středy chodím na terapii.
čtvrtek 15. ledna 2009
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Trpím sennou rýmou i potravinovými alergiemi a apendix už nemám - přec na terapie chodím...obávám se, že to nebude z "přílišného" štestí:)
to se jednomu tak stane a už v tom lítá!!!
Peace-coney
Okomentovat