sobota 6. prosince 2008

polívka a čokoláda

10 min před odchodem na akci končící v pozdních nočních hodinách
(aka"zkouška písniček u Trávníčkových")
jsem po dvou a půl dnech zoufalství získala zpět svou flešku.

Cena?
Cca 4oo.
Ne korun.
Hůř.
Gramů čokolády.
(Kolik je to přepočteno na kila živé váhy, nechci vědět.
A to se mi to musí stát těsně před vystoupením s našimi slavnými Walls of Limerick...
No, aspoň že je ta sukně od Pískoně tak široká, když už musí být krátká.)


Bylo načase.
To by jeden radši přestal chodit na obědy, když mu tam hrozí, že mu před stojanem se saláty zaťuká na rameno šéf
(a vy se vycvičeně otočíte na protější stranu,
přičemž on se svým bodrým úsměvem čeká na té, odkud ťukal; to to pěkně začíná...)

a z oběda se rázem stane oběd pracovní.
"No, já vim, že to spěchá, ale dyž vono toho je fakt hodně a...
nedá se to dělat moc dlouho v kuse, to mi z toho pak šíbe,
a taky ztrácím soudnost,
ono pět set stránek...
ve dvou sloupcích...
desítkou..."


"A proč asi myslíš, že na netu zatím nic takového není?"

(Jestli myslel, že mne tím povzbudí... mno, snaha byla, ale z polévky jsem ten den moc neměla - polovinu jsem stejně vybryndala svými třesoucími se tlapkami
a druhou spolykala double quick, abych svými dotazy zamezila případným dalším otázkám šéfovým.)

Ptáte se možná, kde jsem vzala tolik čokolády.
Vyznávám se tedy vám všem, bratři a sestry,
že jsem zničila celý, Maruškou s láskou vytvořený adventní kalendář.
Pravda, svíčky, plátno a prádelní šňůra zbyly, ale jinak - darmo mluvit.
Mea culpa, mea maxima culpa.
Teď už jen to pevné rozhodnutí dále nehřešit a jsme za vodou...

Žádné komentáře: