Napohled asi něco jako sloni a kapradí.
Ale když se vám zdá, že někdo je daleko, předaleko - i když jste s ním (s ní) mluvili před pouhou hodinou či dvěma -
pak i obyčejný plyšák... knížka... drátěný panáček...
COKOLIV,
co se dá vzít do ruky,
zachumlat se do toho,
usnout a mít to položené vedle hlavy
(a ještě líp,
najít to tam, i když se pak vzbudíte)
...připomene, že na světě nejste sami
a vy jste konečně schopní usnout.
Že by právě z tohohle důvodu někdo přišel s úžasným nápadem dotýkat se hmotných věcí,
...toto činit... 'na mou památku' ?
Žádné komentáře:
Okomentovat