"No, já jsem vám tu kartu nemohla aktivovat, na obědy se musíte nejdřív přihlásit. Tadyto mi vyplníte a tady mají rodiče instrukce, kam nám sem budou posílat peníze..."
"Umm, promiňte, ale já nejsem studentka... Já tady učím..."
"Šmarjá pardón, já si říkala, že ta karta má nějakou divnou barvu. Ale povidám si, ročník 91, to je jí sedmnáct, to sem přešla z ňáký jiný školy... To se moc vomlouvám!"
Další den, když jsem si přišla pro svůj (stále ještě nenabitý) ITIC, vyprávěla mi ještě, jak tou historkou rozesmála manžela, jinak muže vážného a povznseného nad komiku všedních dní.
Aspoň že tak.
"Well, I couldn't activate your card yesterday, 'cose you got to register here in the cantine. So fill this in for me, and here's the information for your parents about the money..."
"Umm, sorry, but... I'm not a student any more... I teach here."
"Oops! Well, didn't I say to meself, the card's got a weird colour, but then, I thought, she's seventeen, she just came over from another school... Really sorry, Miss!"
The next day when I came for my ITIC (not activated until this day), she shared with me how that incident made her husband (who's obviously an unhumourous man, far above the ridiculousness of a working day) laugh.
Glad it wasn't for nothing.
Glad it wasn't for nothing.
GJK II
Zatím jsem měla pouze sraz s jedním tatínkem, který má pocit, že jeho dcera má přece na víc.
Zatím jsem měla pouze sraz s jedním tatínkem, který má pocit, že jeho dcera má přece na víc.
Další mi má volat.
Nemůžu se dočkat třídních schůzek.
So far I've had only one meeting with a father who is firmly convinced that his daughter's knowledge of English has seriously atrophied in the two weeks I've had the chance to teach them.
Another one is supposed to call me any day soon.
Another one is supposed to call me any day soon.
Can't wait for the Parents and Staff Meeting this Wednesday. Yumm.
...as if I was inside a song, if you take my meaning...
(c) Samwise Gamgee, LOTR
Už se mi stalo, že jsem si připadala jako ve filmu.
(New York. Letiště Ruzyně....)
Dost běžně se mi stává, že si připadám jako v knížce.
(Cesta na Lotus Hill a vůbec okolí LA. Viz obrázek.)
Ale už dlouho se mi nestalo, že bych se propadla do písničky.
A už vůbec ne do celého alba.
Leč zjevně to možné je....a navazujeme...
Jak Marek moudře upozorňuje, každého člověka má šanci přivést k víře něco jiného.
Musím tedy doufat, že natrefím na někoho, kdo k probuzení potřebuje, aby do něj v tramvaji někdo vrazil rohem knížky s fotkou jůtů na obálce a nápisem "Dál a dál - duchovní cesta".
Žádné komentáře:
Okomentovat