Začínat ráno vraždou není právě nejpozitivnější.
Probudila jsem se,
posadila na patříčku (kolikrát ještě? - otázka sladká i bolestivá),
zamhouřila oči
a místo stretchingu máchla rukama jednou vlevo, dvakrát vpravo, pak ještě ke stropu
a vlepila zdem několik přesně mířených facek.
Někdy si člověk zkrátka nepomůže.
A asi budu muset před odchodem vymalovat.
pondělí 20. července 2009
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat