Dvousečný meč.
Rozplynutí ega splynutím s postavou, vplynutím do příběhu.
Zahloubanost, kterou přeruší až zazvonění telefonu – pak náraz, šokující připomenutí se tělesných funkcí, přesezených nohou, zkřivených zad.
Soustředění na obraz v hledáčku aparátu.
Ruce proměněné v kyvadla metronomu, levá přesně na čas zahraje akord přesně na čas posazený pravou.
Pozornost soustředěná do špiček nohou, tak, aby se během zlomku vteřiny dokázaly propnout do přímky.
Chvíle, kdy jste tak sami sebou, že se ani nevnímáte.
Jen jste.
Nebo právěže vůbec nejste?
A Two-edged Sword
Ego dissolving in a literary character, embedded in the story.
Mind absorbed in thoughts until a phone breaks the spell – and then the shock, a renewed awareness of bodily functions, numbed legs, twisted spine.
Ultimate concentration on the object in the viewfinder.
Arms turned into pendulums, the left one strumming the chord just as the fingers of the right one take up their position.
Attention fixed on the tip of the feet so that they become perfectly straight for the split second assigned for the motion.
A moment when you are so wholly yourself you do not perceive yourself any more.
You just are.
Or perhaps that this is the very moment when you are not yourself at all?
pátek 6. února 2009
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Teď se mi stalo, že jsem, začten do HP, skoro přejel zastávku, kde jsem měl vystoupit.
Pak jsem si uvědomil, že když se vynořím z bájného světa do reality, dokážu ji vnímat očima děcka. Tu přijíždějící tramvaj jsem slyšel jako úplně nový zvuk.
Okomentovat