"Klidně si dej něco pořádného, určitě ses vzbudila brzo," nabádám v půl dvanácté přitelkyni, když dumáme, co s načatým polednem.
"Mmm, ale zůstala jsem v posteli a pila hruškový džus. To máš jak půlku čokolády!"
Poznámku "no, to sice jo, ale kdo příčetný by chtěl snídat půlku čokolády...?" si nechávám moudře pro sebe a rozhovor se přirozeně přesouvá k jinému tématu.
Jak moudré bylo pomlčet, se plně ukazuje již o dva dny později, kdy první návštěva přináší krabici orzechu laskowych v czekolade pelnomlecznej a druhá je odmítne odnést s sebou.
Vlastně... vlastně o dva a půl dne později, čili dalšího rána.
Někdy mi napadá, že věta "naštěstí mám večer trénink" je dost blbá výmluva.
Ale chvála Bohu za ni, protože jen někdy mám sílu se tomu všemu smát
- ono je vlastně docela úlevné zjistit, že největší karambol který se vám přihodí za celý pátek třináctého byly cca během 20 minut anihilované Florenty...
A jako na tom tréninku: Teorie by byla, teď jen přimět příslušné (mnohdy dosud neexistující) svaly, aby se chovaly, jak mají.
So you must receive your demons, because when you fight them, you empower them...
Teorie by byla...
pátek 20. února 2009
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat