pátek 21. listopadu 2008

P-ajtni, p-odmíněné reflexy & p-odzimní p-revence

Měla jsem v životě období,
kdy jsem si zvýšenou měrou dávala pozor
na pronášení soudů o lidech kolem.
V takové chvíli se mi v hlavě automaticky spustila páska

s nezaměnitelným hlasem zesnulého Grahama Chapmana:
- Don't, ehm...pass judgement on other people,

or you might get judged yourself.
- What?
- I said "Don't pass judgement on other people,

or else you might get judged too".
- Who, me?
- Yes.
- Oh, thank you very much.

Docela to fungovalo.
Tenkrát.

Je to cca týden, co jsem s příjemným překvapením zjistila,

že určitá situace obdobně aktivovala jakousi vnitřní obrazovku
s rovněž nezaměnitelnými slovy.
Ne, nebylo to „Don’t panic“.
Bylo to
„I can enjoy your company thoroughly... on a non-clingig basis.“

Už bylo načase, aby se pravidelné užívání AnTonIMELlu začalo projevovat.

Žádné komentáře: