Normality I

„…we will be restoring normality just as soon as we are sure what is normal anyway. Thank you…"
praví klasik.

„Já se nechci stěhovat proto, že by mi tu nebylo dobře,“ pravilo poněkud nepřesvědčivě německé děvče. „Já bych jenom chtěla poznat, jak se žije i s jinými postiženými.“
Mireille vytušila slabinu, vítězoslavně se ušklíbla a zahájila palbu.
„Jojo, to známe! Okamžitě takhle přestaň mluvit, protože je to blbost. Jednak si vymejšlíš, ve skutečnosti chceš pryč ode mě. A druhak, něco jako člověk s postižením neexistuje. Koukni na Andyho, neumí pořádně číst. Je postiženej! Já bych zas za živýho boha nemohla řídit auto. Taky jsem postižená. A co Saraphir s tim jejim koktánim. Myslíš, že je to normální? Taky je postižená. Má speciální potřeby. Každej má speciální potřeby. Já, ty, Andy, Marie, Ian, Pamela, Dominic… Si nemysli, že seš normální.“